Co si přeji k Vánocům..

15. prosince 2010 v 18:04 | oriana |  deník
Častá to otázka, co si přejí lidé k Vánocům, jako by to bylo nějak extra nutné.. Podle mě stačí celý rok pohoda, vidět kolem sebe příjemné změny, a úsměvy.. Vánoce si užít s těmi, které máme rádi, a být spokojená s tím co je. Stejně se to nedá často ovlivnit, tak proč si něco namlouvat? Hmotné dárky(MP3, komp,...) to se stejně časem opotřebuje a zničí, a pak je to nekonečný kruh, pořád něco nového.. není to zbytečné? Já si přeji (ne jen k Vánocům,) aby se mi i vám, vašim blízkým, a vlastně všem dařilo, a byli jste šťastní, a spokojení.=) Hezký den =*
Oriana
 

netradiční domácí mazlíčci..?

29. ledna 2010 v 14:51 | oriana |  domácí mazlíčci
Ahojte všichni pozůstalci.. Rozhodla jsem se psát o něčem, o čem se moc asi nepíše.. Řekněte, kdo by si zvolil jako domácí zvíře třeba.. veverku, broučka, nebo něco podobného? Ale protože jsou i takoví, tak všeobecné pravidlo pro takovéto mazlíčky je: dávat jim dostatek péče, lásky, a taky jim umožnit, aby mohli mít podobné prostředí jako ve volné přírodě. Předpokládám, že takovéto informace ale všichni máte. A pokud by jste moc chtěli domácí zvíře, a přesto jej nemáte, tak si jej stačí jen představit. Je všeobecně známo, že každý typ člověka má nějaké svoje zvíře, podle toho, jaký je. Pozná to však až to zvíře pozná. Někteří to vědí i předem, ale to jsou jen ojedinělé případy. Většinou až člověk má zvíře, které si myslí že je to, po čem touží, tak přijde na to, že se spletl.. Proto je lepší chodit ven i do zoo, a pozorovat zvířata různé, pak se vám může stát, že přesto, že jste byli přesvědčeni, že máte rádi psy, tak zjistíte, že vaše nejoblíbenější zvíře může být třeba veverka, nebo slon, nebo cokoli.. Není nikde řečeno, že jej můžete mít doma z různých důvodů.. Ale můžete jej navštěvovat venku, v zoo, nebo tak někde. A přiznejme si, není snad lepší vidět ty, jenž máme rádi šťastné, než aby byli nešťastní? Vám samotným bude časem lépe, když je uvidíte šťastné, i když si budete myslet opak, a budete je mít u sebe.. To je potom láska. A až jej potom jednou nenaleznete nikde, kde by mohli být, tak nesmutněte.Buď jsou jen o kousek dál, nebo jsou tam, kde jim je dobře, a nic jim tam nechybí. To je život, a to ne jen ten lidský, ale život všeobecně, občas ses daří, a občas ne. Tak to je a vždy bude..
Takže nikde by nemělo stát, že je blbost, chtít domů delfína, slona, nebo růžovou kočičku. Oni s vámi budou, dokud na ně budete věřit, a budete s nimi v misli, nebo někde jinde...

pozdrav s omluvou

29. ledna 2010 v 9:58 | oriana |  deník
Takže ahojte všichni, kteří si myslíte, že jsem snad na vás zapomněla.. Já myslím na všechny a to za každé skutečnosti a události.. Dokonce i na tebe moje Nikolko(bobšo...) mám ráda všechny, kdo pro mě kdy co udělali. Takže tímto oficiálně posílám srdečný pozdrav do lázní v Klimkovicích pro oddělení .. všechny, protože jsem nějak pozapoměla, na jakém oddělení je moje Nikolka spolu s nějakou holčinou Soňou, která je podle Nikolky super, takže pozdrav posílám i jí.. Taky super bratrovi, který mění náladu, jako těhotná žena.. Nicméně je to "prý" bratr.. Taky posílám pozdrav všem supr sestřičkám, které jsou s mojí Nikolkou.. A všichni, kteří si snad myslí, že JÁ jsem na ně zapoměla, tak vězte, že já bych si to nikdy nedovolila! Mám ráda všechny své rodinné příslušníky, kteří se na mě nevykašlali, a mají mě rádi ať se děje cokoli.. Jsem vám za to moc vděčná.. Taky bych ráda pozdravila tímto článkem všechny, kteří si snad nemyslí, že jsem na ně zapomněla, jako je třeba:Bogdan, baterka, křupka, drobek, Hanička, Agi, Pája, Honzííík, Kája, Dája, Jirka, Vláďa, Monča, všichni krkovičáci.., sestřičky z nemocnice, a úžasné pacientky, které jsem měla na pokoji, a které mě uklidňovaly, když jsem měla jít, na zákrok, nebo jen tak na nějakou operaci, a cítila jsem se, jako bych čekala na smrt.. Občas i hůř.. Naštěstí je to vše za mnou, a mě už snad čekají dny se svými blízkými.. Mám vás všechny moc ráda. Prosím neumrzněte mi.. Někdy se můžete na mě podívat, nebo alespoň na blog. Budu se moc snažit, aby jsem vždy něco nového psala..Mějte se fajn!
 


Pozdrav pro všechny

25. ledna 2010 v 13:41 | oriana |  deník
Ahojte všichni, kteří jste tady.. Jak se máte? Doufám, že dobře, a že jste ještě neumrzli Nebojte, brzy bude zase hezky, a budeme všichni plní energie a elánu do života. Kde se ten optimismus jen bere? Povím vám, že sama nevím. Když je člověk ve stálém stresu, tak potom se buď zblázní, nebo vypne. A nechá věci běžet svým tempem. Doufám, že jste se nezbláznili, a že jste jako já vypli, nebo se do tohoto stresu ani nedostali.. Držím Vám moc pěsti, ať neumrznete, A tobě moje milá Kristýnko moc štěstíčka a zdravíčka k tvým 13. narozeninkám. Neboj, nezapoměla jsem na tebe. Jen prostě nestíhám. Slibuji, že si na tebe brzy udělám čas. Mám tě ráda. A vás ostatní taky... Mějte se..

1. prosinec...

1. prosince 2009 v 19:26 | oriana |  deník
Ahojec všichni, kteří jste zbyli... Teď jsem měla docela napráskaný čas, takže jsem nemohla psát.. Tak promiňte... Učím se básničku, tak to nesmím zorat, protože je to do maturitního předmětu.. Jinak jsem byla u tety a pomáhala jsem jí alespoň trochu s pečením. Niss se zachovala božsky, když jsem jí potřebovala. Dííky. Doufám teda, že si to přečteš.. Jinak jsem byla s Jessií venku, a potkala mě nějaká paní, která mi ukázala, co všechno v sobě mám. Taky bych jí chtěla poděkovat, i přesto, že ji už asi nikdy neuvidím.. V sobotu mě čeká velice nudná společnost v podobě pana a paní Křenkových, protože pan Křenek slaví 70. A den předtím jsem pozvaná do Koruny jednou mojí živou kamarádkou, která velmi využívá toho, že je jí už 18... Zítra půjdu už "přednášet" básničku, kterou jsem se učila. Už bych to chtěla mít za sebou... Budu se snažit brzy něco napsat, a dodat nějaký nový obrázek.. Jo, a taky jsou tu brzy Vánoce, tak se na ně všichni dobře připravte, a nezapomeňte, že je to hlavně o domácí pohodě.. Tak se nestresujte, a v klidu si počkejte (prosíím) až zase něco pisnu, a dodám nějaký obrázek.. Zatím..

duchové

16. listopadu 2009 v 10:24 | oriana |  nadpřirozeno
Ahojte všichni, dnes budu psát něco málo o světě, jenž je všude okolo nás, ale jen málo kdo o něm něco ví.
Budu psát o zbloudilých duších, které nás obklopují, ale lidé se jich bojí, a ve většině případů úplně zbytečně. Duchové nás mají chránit, ale některé i uškodit, stejně jako živí lidé. Ducha kolem sebe poznáte okamžitě, protože ten pocit je vyjímečný. Často cítíte, co vám právě chtějí říct, protože se vám rádi dostávají do vaší mysli. To však dělají pouze v nezbytných případech. Každý člověk má nějakého ducha, který ho chrání. Ať vám zemřela babička nebo kdokoliv, tak tu s námi a s vámi zůstává, aby vám ukázali, jaká je vaše cesta, a kam se dál vydat. Takoví duchové, jsou vlastně anděly, kteří vás chrání. Každý člověk má svého anděla, a byla by docela škoda si myslet, že nejsou, protože oni obětovali svůj klid, jen proto, aby vás mohli chránit. Každý člověk má právo věřit, tak proč to nevyužít? Věřte, a uvidíte, že se mnoho věcí může změnit. Dokonce více, než si myslíte...

14.11.09 první den :)

14. listopadu 2009 v 21:40 | oriana |  deník
Je večer, jsem u tety s Niss, která se převaluje, a tak reaguje na písničku Haleluja od Rufuse... Před chvílí jsem tento blog založila, a stále uvažuji nad tím, jak jej zdokonalit, aby se líbil mě, a snad i tobě. V hlavě mi hýří prapodivné myšlenky, které se vůbec netýkají dneška, no vlastně týkají, ale to je už dávno... Z neznámého důvodu musím přemýšlet nad koncentračním táborem, jaké je to vědět, že vás někdo třeba již zítra zabije. Já vím, je to sice otázka každého dne, ale dnes je na každém, jak se zachová k dnešku, aby byl podle toho i zítřek... Do toho se mi pletou myšlenky na mojeho kamaráda Bogdana, na kamarádku Káju, a jiné... Je toho spousta, ale dnes mi to už asi stačilo... Asi už půjdu spát, tak třeba zítra?=)

úvod

14. listopadu 2009 v 21:26 | oriana |  deník
Zdravím všechny, jenž se rozhodly navštívit tento blog. Díky =* Blog jsem se rozhodla začít psát, protože všichni lidičkové, se kterýma jsem dlouho ho mají, tak jsem si řekla, že to zvládnu taky.
Jsem studentka střední umělecké školy, ale často se chovám, jako moje sestřenka Niss, která je moje spřízněná duše. Je jí 14 a chová se na... neurčito, prostě jako malá...=) Moc ráda bych jí taky poděkovala, že mi s tímto blogem pomohla, no vlastně ho udělala za mě...=)

Kam dál